Požitek z celého jídla závisí na jednom jediném soustu – tom posledním.

Tělo je sice pouze schránka pro duši, ale pošta Vám taky neleží na zemi.

Cesta životem, je jako projížďka po městě. Musíte najít ideální rychlost, aby jste nestáli na každém semaforu příliš dlouho, ani příliš krátce.

Lepší je se mít s kým pohádat, než mlčet sám v prázdném pokoji.

Buď se budeš půl života protloukat školami a druhou polovinu života strávíš osm hodin denně v práci a nebo se budeš půl života učit hrát na housle a pak osm hodin denně trénovat. Sice je všechno jen o prioritách, ale výsledek je pořád stejný. Jen jinak převlečený.

Kvalitní doutník se nekouří, s kvalitním doutníkem se dýchá.

Společnost je jako cesta a lidé v ní jsou jako kanály – někteří vyčnívají, jiní jsou zalezlí, ale když je někdo průměrný, nikdo si jej nevšímá.

Číst knihu v elektronické podobě je jako jíst guláš čínskými hůlkami s ucpaným nosem.

Říkání pravdy je jako ježdění s pískem. Když na místě vyložíš jen polovinu LIAZky, budeš se s druhou polovinou vláčet zase zpátky.

Jak dlouhé jsou tři minuty člověk zjistí, až si začne pravidelně připravovat čaj s náležitou péčí. Vlastní zkušenost říká, že někdy nekonečné. Ten Einstein asi nebyl úplný blbec, i když na gymnáziu mu to šlo jak jednorukému hra na housle.