Maličkostmi nabité úterý

Celé moje úterý bylo jako rozdrcená tatranka, jsou ji sice malé kousky, ale je jí plný futrál.

První zastávka nemířila nikam jinam, než k místnímu doktorovi, který si ovšem ještě v klidečku spinkal, zatímco jeho věrná mnohaletá pomocnice si hrála na komára ve velkém stylu. Po té, co tato žena krev a mléko opíchala celou čekárnu, jsem přišel i já na řadu a protože mne asi nebavilo stát frontu na kvalitní pevné a hlavně viditelné žíly, byl to zase zážitek k pohledání. Do zaměstnání jsem se vracel probodaný jako ta nejlevnější kurva z bordelu před koncem světa. Děravý jako cedník jsem relativně v poklidu prožil svůj běžný pracovní den.I když je to pravděpodobné, asi jako smrt papeže v šedesáti letech, stalo se a mé oblíbené a vlastně i jediné boty praskly v místech, kde na ocelovou špičku navazuje zbytek boty. Naštěstí nejsem žádný bordelář a tak trvalo nalezení záručního listu jen něco málo přes dvě hodiny usilovné práce. Jenže, co budu na nohách nosit ve chvíli, kdy dám své jediné na reklamaci? Situace si žádala nevyhnutelnou návštěvu obchodu.

Stojíc před regálem v A3 sportu jsem si nemohl vybrat z té nepřeberné nabídky lesknoucích se tenisek všech různých značek, barev a druhů a i když na tom nejsem finančně zrovna nejhůře, cenové hladiny mne také zrovna nepotěšily. Zmítal jsem se mezi regály jako chlupy v odtoku a bezvýsledně. Když už jsem si po několika minutách vybral exemplář, který se na stupnici lesklosti alespoň lehce vzdálil od zrcadla, nedokázal jsem při svém současném hendikepu zachytit ani jednu ze slečen, které v neustálém chaotickém pohybu pobíhaly z místa na místo. Když jsem si pak představil, že by se mi to nakonec povedlo a já si například omylem řekl o špatnou velikost a musel bych tento sprint přes překážky absolvovat znovu, raději jsem vrátil botu zpět do regálu a rozhodl jsem se navštívit jinou prodejnu, kde jsem už jednou byl a nevzpomněl jsme si na žádný  problém.

Po cestě do druhého obchodu, jsem se zastavil na čerpací stanici, dopřát svému plechovému oři trochu šťávy. Ve frontě na placení jsem se lehce zamyslel a pak jsem omylem řekl špatné číslo stojanu. Místo dvojka jsem řekl šestka. V zápětí mi moje chyba docvakla a s omluvnou tváří jsem řekl, že už myslím na něco jiného. Tato dáma aspirující na titul Miss Jumbo prohlásila:

Jooo? Tak vy už myslíte na šestky?

Po té, co jsem si ji přeměřil a můj hrubý odhad na plochu látky potřebné k ovinutí této osoby se blížil ploše látky užité ke konstrukci horkovzdušného balónu jsem ji oznámil:

Na šestky maximálně v kostkách.

Na češ sklapla a s nebývalou razancí mne zkasírovala. Ještě, že jsem platil kartou a nemusel si přepočítávat hotovost.

V druhém obchodě s obuví (Deichmann v OC Karolína) byla situace docela jiná. Všude spousta místa, nikde žádné uřvané děcka ani romové – prostě ideální klid na výběr čehokoli. A hlavně zde mají vždy vystaven jeden kus boty a zbylé velikosti jsou v bezprostřední blízkosti daného kusu v krabicích, s čímž odpadá potřeba otravovat s každou maličkostí obsluhu. Chvíli jsem bloudil sem a tam a pak mé oko padlo na jeden docela povedená kousek. Vyzkoušel jsem si dvě velikost, zvolil tu vhodnější (pro rýpaly to byla opravdu ta menší), zaplatil jsem a odcházel jsem naplněn pocitem, že se mi povedlo zase něco nezkazit. Ze snění o dokonalém světe bez potíží mne probudilo zakopnutí, po jehož absolvování jsem málem ochutnal směs, ze které je vyrobena dlažba před obchodem.

Chvíli jsem musel likvidovat myšlenky, že bych si i zašel někam sednout, ale kopec připravených domácích i jiných prací mne přesvědčil, že to do zítra počká.

Před domem si mě odchytil soused s košilí rudou jako červená na semaforu, když chcete z rudné odbočit doleva na Novou huť. Nesl dobré zprávy. Již dokončil veškeré přípravné práce na našem teráriu pro hada, který se za nedlouho stane našim kancelářským mazlíčkem. Prozatimní jméno má Žužla a mělo by se jednat o korálovku sedlatou. Doufám, že mu stihneme připravit kvalitní domov ještě před sobotní burzou, kde by jsme si jej rádi pořídili. Těším se na něj, jako pedofilní plavčík na školní výlet.

Při ostatních domácích pracích se již vše vyvíjelo podle plánu. V pár hrncích mě překvapil jejich obsah, který jsem přísahám do té doby ještě neviděl. Pračka mi opět sežrala jednu ponožku. Po leštění bod jsem vypadal jako specialista na kravské hemeroidy. Po holení ve vaně mě zase hodinu svědilo břicho. Nic nenormálního, to zná snad každý.

Nezbývá než zakončit den odpočinkem a četbou rozečtené knihy Andělé a démoni od Dana Browna.

Kategorie:

Okomentovat