Týden ve znamení hada

Události kolem mě letí tak rychle, že je ani nestíhám zaznamenat, natož přepsat do čtivé formy, takže vám tady alespoň přinesu souhrn toho, co se dělo v uplynulém týdnu.Po probdělé páteční noci jsem v sobotu nad ránem vstával překvapivě dobře naladěn jako vyšperkovaná krystalka. Nebylo to jen tak samo sebou, ale mohl za to do šťastného konce se řítící plán na pořízení netradičního kancelářského mazlíčka, který se ze začátku potkal s velkou skepsí a výsměchem od ostatních, jako Noemova archa.. Vyrazili jsme na burzu pořádanou teraristy z celé republiky, kde jsme šli jasně za svým cílem a bez zbytečného otálení jsme si vybrali nový přírůstek do naší skromné rodinky. Lampropeltis Alterna Blairi jménem Žužla se jen zřídka hnula v plastikové krabičce, během toho, co jsme pro ni vybírali dodatečné vybavení terária. Samozřejmě nemůže chybět pořádná keramická lebka, větev, úkryt a další nezbytnosti.

Začátkem tohoto týdne nás Žužla nemile překvapil svou silou a aktivitou, když se mu povedlo utéct z terária. Při představě zastaveného srdce jedné z našich spolupracovnic jsme se jali jej urychleně najít, naštěstí se vše podařilo z čehož jsme měli opravdovou radost radost. Jako správnému IT hadovi se hned po pár hodinách pobytu ve firmě zprovoznili webové stránky na doméně zuzla.cz, kde Vás bude informovat o svých nekalých aktivitách. Vypadalo to, že bude po zbytek týdne uražený jako ženská v přechodu, ale naštěstí se to nakonec nepotvrdilo.

V polovině týdne jsme samozřejmě nevydrželi vyčkávání, kdy nás náš svěřenec poctí svou návštěvou a rozhodli jsme se vzít to do vlastních rukou a lehkou lstí jsme jej vylákali z domečku ven a ukázali mu celou firmu. Navzdory mému respektu byl až překvapivě krotký a vypadalo to, že si na pravidelné vycházky rychle zvykne.

Pokud se Vám zdá, že se celý týden točil jen kolem Žužly, nemýlíte se. Až tedy na jednu nemilou příhodu s příslušníky státní policie.

Opojen pokrokem s hadím kamarádem jsem jel ve středu pozdě večer přes Radvanice. Na kopci u kostela jsem s přehledem minul již z větší dálky svítící policejní vozidlo. Jel jsem samozřejmě vzorově a i kdyby ne, nevypadali, že by se jim v tuto pokročilou hodinu chtělo měřit rychlost jednoho auta za několik desítek minut. O to větší bylo překvapení, když se za mnou rozjeli. Zprvu jsem si myslel, že se z nudy rozhodli počkat si až udělám nějaký ten přestupek a při tom mi dýchat na záda, ale protože jsem relativně nedávno dělal řidičák na motorku, byl jsem v oblasti silničního provozu dost sebevědomý. Lehké osvětlení noční krajiny ostře prořízlo modré světlo majáků a mě došlo, že se jim již déle nechce čekat na mou řidičskou chybu. Proběhl následující rozhovor:

PČR: Řidičák a doklady od vozidla prosím.
Já: Dobrý večer, tady to je.
PČR: Máte to za dvě stě pane. Víte za co?
Já, vědom si nepříliš funkčního předního světla jsem takticky mlčel.
PČR: Nemáte osvětlenou SPZ.
Já (v duchu): Bingo, ještě že jsem se nepřiznal k tomu přednímu světlu.
Já (nahlas): Hmm, to jsem si nevšiml, běžně neběhám kolem nastartovaného auta v noci, ale sedím uvnitř a řídím. Já vlastně vůbec neběhám, když tak nad tím přemýšlím.
PČR: To mi ani neříkejte. Jako držitel řidičského oprávnění jste povinen před jízdou zkontrolovat osvětlení vozidla. Budu dělat, že jsem vaši poznámku neslyšel.
Já: Tak to jsme si kvit, protože já už od začátku přehlížím, že nemáte správně upravený stejnokroj. Chybí Vám čepice.
První policista si zjevně znechucen šel ověřit mé doklady. Druhý, který se ke mě blížil s alkoholtesterem udělal krok zpět a nasadil si čepici.
PČR: Alkohol před jízdou byl.
Já: Kéž by byl.
FOOOUUK
PČR: Máte nulu. Sedněte si do vozu, vypíši vám blokovou pokutu za to osvětlení. Tady máte doklady.
Chtěl jsem ještě pronést něco v tom smyslu, že jsem se s bývalou už rozešel, tak ať mě tady nestraší nulami, ale vidina pěti ostrých ve druhé cenové mě usadila do auta.

Ve čtvrtek se nám povedl další veleúspěšný krok v naší chovatelské kariéře a poprvé jsme nakrmili hada. Dokonce živou a ne zrovna malou myší. Chvílemi se bránila jako buchta na prvním rande, ale to ještě netušila, že to bude i poslední. V zápase, který střídavě měnil tempo a trval bezmála hodinu a půl se nakonec Žužla projevil jako statný lovec a obavy z jeho vegetariánských sklonů se rozplynuly jako plivanec na rozpáleném asfaltu.

 

Sdílejte tento příspěvek s přáteli.
Kategorie:

Komentáře

Loading Facebook Comments ...

Okomentovat

No Trackbacks.