Rodinná slavnost – divadlo Petra Bezruče

Pomalým krokem bez berlí procházím v doprovodu dvou krásných slečen potemnělou divadelní chodbou až ke vstupu do sálu. Uvnitř čekalo na nestandardního zákazníka nestandardní místo vedle hlavního hlediště v podobě až překvapivě pohodlné skládací židle situované až nebezpečně blízko jevišti. Kompletně připraven na koňskou dávku emocí jsem se usadil a naposledy se nadechl.

Na podobných sedadlech, jako bylo to moje seděli dva herci, kteří hned na začátku hry energicky vyběhli na jeviště. Strhla se slovní přestřelka, za kterou bys se nešikovný dlaždič v žádném případě nemusel stydět, doprovázená létajícími plnými igelitovými taškami. Ale to ještě stále nebyl vrchol toho, co v divadle zažijete jen velmi zřídka. Hra se přirozeným tempem ubírala dál a chvílemi si člověk opravdu připadal, jako by skrze poloprůhledné zrcadlo sledoval otřesné osudy skutečných lidí, kteří se sjeli do sídla rodiny oslavit narozeniny svého otce.

Ve dvou třetinách bylo představení proťato kuřáckou přestávkou, kterou podle výrazu obličeje využili i ti, jenž to původně neměli v plánu a když už zrovna nekouřili, šli alespoň do divadelního klubu na panáka pro zvednutí tlaku.

Po přestávce nabrala hra na rychlosti. Nechyběly facky, kopance a dokonce i jedno shození ze schodů a přivázání ke stromu. Jinými slovy, pokud si někdo myslel, že hra s názvem Rodinná slavnost bude prostředkem k poklidnému strávení večera, ten se bolestivě spletl. Ve hře se objevilo zneužívání dětí, sebevražda, nevěra, cizoložství, násilí, agrese, deprese, alkoholismu, rasismus a další hromada špatných lidských činů a vlastností.

Někteří diváci vypadali, jako by v nich hra otevřela staré rány a není se čemu divit. Podle statistik má zkušenost se sexuálním zneužíváním každá třetí žena a každý pátý muž.

Jakkoli jsem přemýšlel, jak odlehčit popis děje, při vzpomínce na něj mě podobné myšlenky rychle přešly. Existují věci, ze kterých se sranda nedělá a někdy ani nedá udělat.

Kdo neviděl nepochopí …

Sdílejte tento příspěvek s přáteli.
Kategorie:

Komentáře

Loading Facebook Comments ...
Komentáře

2 Komentáře.

  1. Fila

    Naopak si myslím, že to muselo běžného člověka topícího se v bažině dnešních starostí stáhnout ještě hlouběji…

  2. Fila

    Ahoj Lumčo,

    díky za Tvoje divadelní recenze. I když si poslední dobou připadám jako kulturní barbar, tak aspoň vím, kde to má kořeny. Prostě není na co do toho divadla jít, protože když si doma otevřu v TV tuctový krimi seriál USA, budu mít to samé zadarmo. Kde se poděl onen um nahlédnout do lidské duše jinak, s nadhledem, ukázat velikost člověka, najít skulinku, kterou se dá lidem motajícím se v kruhu denních starostí vyjevit skutečný význam věcí, činů, pocitů. To je poslání umění: Nahlodat lidi, aby začali sami přemýšlet a snažili se vidět skutečnost i z jiných úhlů pohledu. Možná mám nějaký předsudek, ale z toho všeho, cos popsal, že se v té hře událo, si myslím, že fakt nebylo o co stát…

Okomentovat

No Trackbacks.