Báseň #1 – Noční projížďka

Projíždím nocí jak auto s reklamou.
Čelní sklo, jako hřbitov hmyzí.
Nejsou jen lidé, co nikdy nezklamou.
Jsou i tací, co se seberou a zmizí.

Hudba, jenž vždy dodala sil,
najednou ztrácí grády.
Z toho by i cynik blil.
Když se svět sebere a otočí zády.

Píšu si báseň, na křižovatce stojím.
Přemýšlím o věcech, kterých se bojím.
Hlavní je vlevo, vedlejší zprava.
Není tu nic, snad jen ta tráva.

Chytit mě policajt,
dostanu pokutu,
dvě rány do nosu
a klepeta na ruku.

Radši to zabalím, než mě fakt chytí.
Při mojí smůle doma není nic k pití.
Chmury si přikryji tlustou peřinou.
Můžu myslet na cokoli, ale ne na jinou.

Spánek se mi vyhýbá.
Snění však nikoli.
Mysl lžíce ohýbá,
a možná proto tolik bolí.

Sdílejte tento příspěvek s přáteli.
Kategorie:

Komentáře

Loading Facebook Comments ...

Okomentovat

No Trackbacks.