Jak se (ne)chovat v divadle

Je to skoro týden, co jsem se vydal na představení Višňový sad Antona Pavloviče Čechova do Komorní scény Arény v Ostravě. Ještě minutu před začátkem představení vypadalo vše dokonale. Divadlo zaplněno ze dvou třetin převážně inteligentně vypadajícími lidmi tiše čekalo na začátek představení. To, co se ale stihlo udát v následujících šedesáti sekundách, by vykolejilo i žlutý vlak a mne přimělo k napsání tohoto článku.

Pár sekund před začátkem se ozval známý hlas, který pravidelně upozorňuje diváky na škodlivý vliv mobilních telefonů na divadelní atmosféru. V tu chvíli se jako na povel rozletěly dveře a do hlediště se začal velmi hlučně tlačit dav, jehož členové vypadali, jako by si spletli dveře s alkoholickým oddělením psychiatrické kliniky. Divadlo bylo rázem zaplněno až po strop a schody už taky nesloužily svému účelu.

Nedalo mi to a na úkor už tak dost silného zážitku z perfektního představení jsem si celou dobu všímal svého okolí. Nikdo není dokonalý, ale podobných chyb byste se měli snažit vyvarovat i Vy, kteří do divadla chodíte jen když je vstupné zdarma a náhodou netrefíte dveře do baru.

  • Čas vytištěný na vstupence není chvílí, kdy máte opustit toaletu, objednat si poslední pivo ani si začít zavazovat boty. Je to čas, kdy divadelní představení začíná a vy máte sedět na místech a mlčet. Podle pravidel etikety si po začátku představení už nesmíte sednout, ale musíte zůstat stát vzadu a posadit se až o přestávce.
  • Oděv volíme vhodně společenský. Přijít kamkoli oblečený o hodně hůře, ale naopak i o hodně lépe než zbytek osazenstva, je společenské faux pas. Mnou zmíněná individua to dotáhli k opravdové dokonalosti a ve škole profesionálních klaunů by měli jistě dveře otevřené. Příkladem budiž mladý muž v sytě červených teniskách, uplých vyšoupaných světlých riflích, sytě zeleném triku s barevným potiskem, sytě černým rozepnutým jednořadým sakem, řetězem za který by se nestyděl ani ruský mafián a čepicí s rovným kšiltem, která mu udělala dokonalý účes aka spoustu let používaný mop.
  • Od začátku do konce představení mlčíme a snažíme se produkovat co možná nejmenší množství zvuků. Mluvit v divadle je jako mlčet na plodinové burze v období sklizně.
  • Vrcholem neslušnosti je telefonování. Telefonování především proto, že do telefonu se špatně šeptá a věřte nebo ne, nikoho v divadle nezajímá, že Váš šéf je imbecil, Vaše stará prudí nebo nedejbože, že Vaše prostata už je zase jako dřív.
  • Většina her, na které se občasní návštěvníci divadel dostanou jsou komedie. Snažte se i přes občasné výbuchy smíchu pochopit, že autor hry měl pravděpodobně vytříbenější smysl pro humor než Vy a Vaše trapné a infantilní vtípky se sem hodí jako sportovní mercedes k jurtě.
  • Během představení se pokud možno neobčerstvujeme. Silnému třesoucímu se diabetikovi pravděpodobně nikdo kostku cukru z ruky nevyrazí, ale jídlo a pití potažmo alkohol do divadla nepatří. I my jsme jako nerozumní mladíci měli dostatek důvtipu, abychom nepřenášeli alkohol do divadla v originálních obalech, namísto kterých jsme použili části svých trávicích traktů.
  • Přestávku trávíme ve foyer, které, ač možná připomíná bar nebo kavárnu, si rozhodně zaslouží stejnou úctu jako sál samotný.
  • Potlesk na závěr je odměna hercům, kteří Vás v předcházejících minutách bavili, jak nejlépe umí, a pár minut potlesku za to určitě stojí.

Pokud by jste si chtěli osvojit více pravidel etikety, doporučuji pořad České televize s příznačným názvem Etiketa.

 

Sdílejte tento příspěvek s přáteli.
Kategorie:

Komentáře

Loading Facebook Comments ...
Komentáře

1 Komentáře.

  1. Štverec

    Jednu dobu jsem byl v Aréně fakt často, to se tam dalo ještě dostat i tak, že jsem si v den představení zašel koupit lístek nebo si ho telefonicky zarezervoval… Teď už mi s tímhle přístupem připadá Aréna jako nedobtyná pevnost, když kdykoliv se odhodlám tam pro lístek brnknout, jsou už vyprodaní a paní mi nabídne stejnou hru, ale za měsíc, za dva…:(

Okomentovat

No Trackbacks.