Světová kuchyně #1 – Argentina

Původně měl byl report z naší první zastávky na cestě po světových kuchyních jen věcné zhodnocení té dané kuchyně, restaurace, obsluhy a cen. Vše šlo ale tak dobře, že se jediná žena na naší pomyslné palubě rozhodla sepsat své emoce z prvního steaku do komplexního příběhu. Následuje pořádná dávka emocí a snad i motivace pro ty, jenž by se k nám chtěli přidat. Dobrou chuť .. ehm tedy zábavu.

Ještě před samotným článkem mi dovolte malé shrnutí:

Restaurace: Comedor Mexicano (web, mapa)
Obsluha: Příjemní a rychlí profesionálové na svém místě
Ceny: Vyšší, ale za tu kvalitu to stojí (Steak okolo 400 – 500 Kč, 2 dcl rozlévaného vína 89 Kč)
Plusové body: Široká nabídka rozlévaných vín, příjemné a luxusní prostředí, skvěla obsluha
Minusové body: Špatně čitelný jídelní lístek (kombinace slabšího osvětlení a malého kontrastu textu s pozadím)
Celkové hodnocení: Kvalita, za kterou se vyplatí si zaplatit. Doporučuji všem milovníkům masa.

A teď už s chutí do toho:

A je to tady! Nastal den D a přichází první experiment z „Cesty kolem světa bez jediného kroku“. Argentina. Neskutečně se těším a očekáváním se mi klepou kolena. Dle tamější kuchyně nás čeká vydatná porce masa v podobě nefalšovaného steaku. To je pravý důvod k obavám. Nejen proto, že mě s tímto jídlem čeká premiéra, ale především proto, že jsem v tomto experimentu hostem a bylo by tedy krajně nevhodné připravit svému hostiteli překvapení v podobě zážitku ze zaplacení rozvrtaného menu.

Ve skromném plném počtu jsme vyrazili směr Steak House na Stodolní. Ani zjištění, že mají už víc než rok zavřeno, nás neodradilo v experimentu pokračovat a najít náhradní řešení. Nejvhodnější byla Mexická restaurace Comedor Mexicano, která měla na výběr rovněž mnoho druhů steaků.

Už jsme tu. Stojíme přede dveřmi a zvažujeme poslední možnost útěku. Alespoň já. Nakonec štěstí přeje odvážným a tak statečně vstupujeme dovnitř. Po maratónu shánění náhradní restaurace v horkem vyhřátém městě nás čekají ještě schody nahoru, ale odhodlání je silnější. Stojíme nahoře a je nám jasné, že zdolání schodů není jediným vrcholem dnešního večera. Restaurace působí venkovským mexickým dojmem, ovšem nutno podotknout, že velmi vytříbeně a dá se zařadit mezi luxusnější restaurace u nás. Jakmile číšník zahlédl tu bandu neandrtálců, alespoň takto jsem si tam v prvních chvílích připadala, ujal se nás a uvedl nás ke stolu. Nohy mohou konečně spokojeně odpočívat. Ovšem v hlavě začínám mít neuvěřitelný zmatek. Koukám okolo sebe, zjišťuji, jací lidé sem chodí, jak vypadají, jak se oblékají, jak se chovají, jaká je obsluha… (Ta ví zcela jistě přesně, co má dělat.) A stále si připadám jako neandrtálec. Podle čeho si mám vybrat, něco, co jsem nikdy nejedla? A jak to správně jíst? Jak se tady mám chovat? Těch dílů Etikety s panem Špačkem, bylo zatraceně málo. Moje zvědavé a vyplašené oči zběžně prohlédnou mé společníky. Vypadají spokojeně, natěšeně, uvolněně a už horlivě debatují o jídle. Tento pohled mě trochu uklidní a s pomyšlením, že tu na žádný případný trapas nejsem sama se konečně začtu do jídelního lístku, kterým jsem před sebou již bezděčně listovala.

Přestože se nacházíme v Mexické restauraci, striktně dodržujeme původní Argentinský plán. Steak. Pánové vášnivě diskutují nad výběrem jídla. Já přemýšlím, co si dát, abych vyzkoušela něco z cela nového a aby to byl opravdový steak a zároveň, abych co nejméně riskovala, že můj talíř zůstane téměř netknutý. Už máme konečně rozhodnuto a objednáváme. Co by to byl steak bez červeného vína a tak, abych netrhala partu, objednávám jej také. A uvědomuji si, že to je teď mým mnohem větším nepřítelem než nedostatky v etiketě. Nechávám plynout všechny starosti a obavy, teď už s nimi stejně nic nenadělám, a konečně se trochu uvolňuji a zapojuji se do radovánek svých společníků.

Před hlavním chodem nám číšník přináší mexické nachos s dosti pálivou salsou. Je to sice Mexiko a ne Argentina, ale pánové již mají hlad a je také třeba nastartovat naše chuťové pohárky. Ou! Ostrá jídla zbožňuji. Ovšem tato salsa je na můj jazýček přece jen trošku moc a tak s ní raději šetřím, aby mi zbyly ještě nějaké funkční chuťové buňky na očekávaný steak.

Už se to nese! V okamžiku přede mnou leží talíř s obrovským kuse masa a usmívala se z něj na mě grilovaná rajčátka. Rychle dostáváme i přílohy. Už se nemůžu dočkat, až ho ochutnám. Začínám být nervózní a už se celá třesu. Ještě dokumentační foto, popřát dobrou chuť a jde se na věc!

Co teď? Odkud začít? Uááááááá! Tak už! Beru nůž a zakrajuji se do masa. Tři, dva, jedna… Hmmmmmmm. Mňam!!! Nedá se ani popsat, jak je to neskutečně dobré!! Hříšně dobré! Božsky dobré! Neskutečně dobré! Vymýšlím další možnou spoustu superlativ a ani nevnímám chvály svých společníků. Žvýkám, až mám boule za ušima a kdyby se radost objevovala jako zářivá aura, s tou mou by celá Ostrava mohla svítit ještě měsíc. To šťavnaté masíčko… a to koření… Áááááách. Doslova výbuch chutí. Šíleně dobrý zážitek! A jsem šíleně ráda, že mě zakladatel experimentu na tento večer pozval.  :-* O:-)

Snědla jsem, co jsem mohla. I grilovaná zelenina byla výborná. Víno mi také moc chutnalo. I když jsem po něm byla trochu veselá. Dostala jsem i gratulaci ke svému prvnímu steaku v životě. Byla jsem opravdu moc ráda, že jsem do toho nakonec šla. Ještě teď se mi sbíhají sliny, když si na to vzpomenu. Už chápu, jak se může jídlo stát jedním z hříchů. Bylo to hříšně dobré!!! Celý večer byl hříšně dobrý! Včetně společníků. O to více jsem si ho celý užila, že jsem byla jediná slečna mezi skvělými pány. A ne, opravdu ze mě nemluví to víno. Všichni, co tenhle první experiment propásli mohou jen litovat.

Experimentátorka Janča

A na závěr pár nekvalitních fotografií:

Sdílejte tento příspěvek s přáteli.
Kategorie:

Komentáře

Loading Facebook Comments ...
Komentáře

5 Komentáře.

  1. JorgeAnas

    Comedor je moje nejoblíbenější. Co se týče chutí, tak je to prostě bomba…příště zkuste tataráček a nechte si ho namíchat od kuchaře…nic lepšího jsem neměl. Nebo jejich burger ze svíčkové je taky parádní.

  2. Mira

    Super recenze, jen si teď musím utřít stůl od slin. xD

  3. Janča

    No a kdyžtak ještě zakouzlit z photoshopem by taky možná šlo ne?

  4. Janča

    A kde jsou vlastně ta fota?

    • frenzy

      Nebyly dost kvalitní aby, stály za publikaci. Jsou hodně tmavé díky intimnějšímu osvětlení restaurace, ale zkusím se ještě zeptat Váni.

Okomentovat

No Trackbacks.