Zlom v polovině týdne

Tak a ani to nebolelo a zase je polovina pracovního týdne za námi. Ta moje byla v celku poklidná. V pondělí jsem si poseděl ve škole a v hospodě a včera pro změnu v prázdném kanclu. Dnešek se zdál býti něčím výjimečný.

Netradiční byla už hodina vstávání, protože jsem zase musel darovat nedobrovolně pár deci krve pro lékařské účely. Ač se paní sestřička snažila sebevíc, na konci drastického úkonu vypadala moje ruka jako obličej boxera začátečníka. Hold žíly si člověk nevybere. Po vydatné dvoukoblihové snídani uběhl za plného pracovního vytížení jen okamžik a byl nejvyšší čas naplnit žaludek něčím čerstvým.

Obědovou pauzu jsem částečně využil k nakupování. První na pomyslném seznamu v mé šedé kůře mozkové byly žárovky, které mi naprosto nevybíravě pravidelně praskají v koupelně a díky kterým je koupání adrenalinovým sportem. Oblil mě studený pot a přemýšlel jsem, jak se co nejrychleji dostat do Bruselu, abych mohl nasrat před dveře Evropské komise, protože jsem ani za nic nemohl najít obyčejnou a tolik zavrhovanou žárovku. Po chvíli objevování mého krtčího já jsem v miniregálu objevil něco velice podobného zakázaným žárovkám a i když vnitřní konzistence nebyla úplně stejná, bylo přes ni alespoň vidět. Cena oproti prvnímu nalezenému modelu byla asi pětinová a tak jsem se v duchu pochválil.

Následovalo vrácení starých a nakoupení nových léků do firemní lékárničky. Když mi velice milá a ochotná lékárnice  vyskládala na pultík vše potřebné, byla přede mnou hromada, která by z přehledem zabila stádo slonů. To jen tak pro představu, jak si asi žijí játra IT pracovníků. Vše jsem poctivě zaplatil a začal jsem zboží skládat do tašky. Když na světlo světa vylezla moje modřina, která po těch pár hodinách od odběru připomínala svým tvarem i velikostí severní Ameriku, bylo vidět, jak lékárnice přemýšlí, jak léky co nejrychleji shodit zase zpět do šuplíku. Když zkoumavým pohledem zjistila, že už jsem s nakládáním za polovinou, začala se rozhlížet, kde by našla nejbližšího policistu. Naštěstí její zrak ulpěl na jedinci v obleku s botama, které vypadaly, jako by jejich náplní byly původně orgány nějakého velkého ještěra. To by ani nebylo tak zajímavé, kdyby onen dotyčný stojíc před pultíkem po mé levé ruce zrovna nepočítal, jak na nákupu třech krabiček léků ušetřit dvanáct korun. Šaty nedělají každého člověka, natož každého člověkem.

Zbytek dne jsem strávil za poslechu houslových tónů trávíc svůj vydatný oběd v kanceláři. Třešničkou na dortu pracovního dne byla první hodina angličtiny, kterou nám ve firmě zařídilo vedení v rámci prohlubování našich znalostí. Původně jsem to spíše považoval za špinavý talíř, který po dortu zbude, ale v třešničku to během okamžiku proměnila půvabná lektorka. Moc vtípků jsem během ukecané dvouhodinovky neprohodil, protože to nešlo tak rychle, a když už jsem si nějaký vymyslel, než jsem jej řekl, byli jsme už u dalšího tématu. Chrup jsem alespoň jednou přiměl ukázat lektorku odpovědí na otázku:

Do you like sports?

Která zněla:

I like sports, but sports doesn’t like me.

I když by moje ortopedické vybavení za ty roky nastřádané doma mohlo vyprávět, udělal jsem i v této jednoduché větě chybu..

Nevěděl jsem co s načatým večerem, tak jsem se vydal směr Dubina, že se podívám na svou novou sestřenici, kterou doktoři vyprostili z tetina lůna před dvěma týdny. Asi jsem od doby, co jsem viděl naposled mimino dost vyrostl, protože mi předtím připadaly větší. Velké to bylo asi jako litr a půl velká PET láhev nekvalitního piva, ale váží to dvakrát tolik. I přes to, že se mě děti bojí jako stroboskopu na plese epileptiků, na Patricii jsem zapůsobil celkem pozitivně a celou dobu, co jsem si to větší pivko choval v náručí jsme nebyl obdařen ani jedním z miminkovských zvuků a ušetřen jsem byl i tělesných tekutin. Vypadalo to, že děti zase nejsou tak hrozná starost. Když ale to malé začalo vydávat zvuky jako jelen v říjí, jehož přirození se stalo terčem druhého jedince a začalo produkovat zpracované mateřské mléko, raději jsem fofrem zvedl zadek z gauče, abych nepřišel o iluze o své nové sestřenici dřív, než si najde nějakého šaška s obrovskou kšiltovkou.

Byl to docela náročný den, takže mě už čeká jen koupel a spánek. Doufám, že moje jaterní testy zase nebudou lámat rekordy centra pro přestárlé alkoholiky. No uvidíme zítra.

Sdílejte tento příspěvek s přáteli.
Kategorie:

Komentáře

Loading Facebook Comments ...
Komentáře

2 Komentáře.

Okomentovat

Trackbacks and Pingbacks:

No Trackbacks.