5. Čtvrtfinále hokejové extraligy

Po té, co jsem málem věnoval přední nárazník odtokovému žlabu na parkovišti u ČEZ Arény jsme se davy fanoušků protloukli až dovnitř. Naše sedadla byla situována ve větší nadmořské výšce než minule a já jsem tenhle rozdíl po výšpalu nějakou dobu rozdýchával.Jakmile jsem si začal zvykat na řidší vzduch a polehku jsem už viděl i barevně, vyjel na led opět tentýž zmrzlinář jako v minulém kole a to i navzdory neúspěchu z minula. K dobru mu lze přičíst, že se od minula lehce zvedla venkovní teplota vzduchu, ale pořád ne dost, aby lidi kupovali nanuky. Jeho žalostně nízký obrat by jistě potvrdil mou hypotézu.

Ještě před úvodním buly jsme na signál z amplionů zvedli barevné papíry připravené na sedačkách. Bohužel jsem se do toho tak zabral, že jsem neudržel berli a ta praštila ženu přede mnou. Zase jsem byl obdařen tím velmi nepříjemným pohledem, který drtí pecky z ovoce. Že já si znepřátelím všechny ženy v okolí ještě před tím, než vytáhnu z kapsy nějakou neodolatelnou balící hlášku.

Vyrovnaný začátek přinesl tolik šancí, že jsme si z nečekaného horka museli sundat svršky. Možná to bylo i tím, že hustota osazenstva tribun byla daleko větší než minule.

První třetina byla celkově vyrovnaná a domácí celek měl i více gólových šancí, což nám taky dávala náležitě sežrat hlasitě pískající slečna, která seděla po mé pravici a pravidla hokeje zřejmě přestala číst hned po kapitole o gólech. Bohužel její výsledek nebyl pro domácí příznivý.

O přestávce byla zase chvíle na obhlídku obětí mé samoty, ale očividně jsem svým vyzařujícím charakterem žádnou neoslovil. Nezbylo než pustit pár prostatiků na toaletu a v očekávání přežít první přestávku. Překvapením byl odchod slečen, které seděly přede mnou. Důvodem bylo buď odsouzení domácího celku k záhubě podle pravidla prvního gólu a nebo málo funkční deodorant, který jsem ráno použil. Fakt použil! Až jednou vyrostu, chci mít stejné odhodlání a píli jako již několikrát zmiňovaný zmrzlinář, jenž o pauze nezaváhal a využil prázdného ledu k nabídce, kterou nikdo nevyužil. Jestli Vám v televizi něco bouchlo, nebo jste slyšeli nějaký podezřelý zvuk před vystoupením roztleskávaček v první přestávce, tak to mi spadl kámen ze srdce, protože se ty slečny vrátily zpět na svá místa a to znamená, že můj deodorant funguje. FUNGUJE.

Vlaštovky udělané z předpřipravených papírů pro fandění létaly vzduchem i během začátku druhé třetiny a chvílemi to byla větší zábava než zmatená rozehrávka obou celků, která vypadala, jako komár, který právě zasunul svůj úd do cigaretového špačku v domnění, že se jedná o světlušku. Špendlíkem na sedadlech fanoušků obou celků se stalo oboustranné vyloučení hráčů z nichž ten domácí vmetl dávku čerstvého sněhu brankářovi do obličeje a hostující zahrádkář na to reagoval po svém a málem bez rukavic. Za malý okamžik následovala okatá odplata při niž se hostující hráč zabořil hluboko do branky domácích a vzal sebou brankáře. Když se opakovalo i stejné vyústění jako v předchozích minutách a domácí brankář nezůstal bez zastání, výsledkem byl desetiminutový osobní trest. Nápor sprostých slov zřejmě zahrádkáři z Čech netrénovali a tak tyto dechberoucí souboje bez servítek vyústily ve vyrovnávací gooool Vítkovic. Ten se rázem stal desetikubíkovou injekcí adrenalinu do žil každého fanouška i hokejisty.

Zmíněná pomyslná stříkačka ještě nevypustila celý svůj obsah do útrob přítomných a už ji druhý gól zahrádkářů vytahoval z našeho těla. Doslova pár sekund po té projelo halou mohutné zahřmění a bylo opět vyrovnáno.

Častější a ostřejší osobní souboje jen dokládaly, že z vývoje utkání značně tečou Čecháčkům nervy jako naředěný med z Penny marketu.

K vyloučení v posledních minutách druhé třetiny nedošlo snad jen proto, aby to rozhodčí nemuseli psát do kolonek pro obě třetiny a nebo byli jednoduše slepí.

Celkově byl zápas a atmosféra při něm napnutá, jako prádelní šňůra pod mokrými trenclemi velikosti XXXL.

Začátek poslední třetiny byl okořeněn pokusem o zápis do knihy rekordů v počtu lidí, kteří se najednou vejdou do hokejové branky. Příprava na zřejmě druhý pokus o totéž skončila ležícím domácí hráčem na ploše obličejem k ledu, jako by mu někdo dal do pití ten nový rum z Božkova.

Hra se pomalinku posouvala z jedné strany na druhou a zase zpět a mé svaly okolo krční páteře si připadaly jako na šnečím tenisovém utkání. Rychlá akce domácích vyústila k rozsvícení jediného světla v hale, které se svou rotací doslova vysmívalo brankáři hostujícímu týmu. Pokud byla doteď hra napínavá, tak při tom co se dělo při přesilovce domácích by prdlo nejedno ocelové lanko. Nápor, jako na dveře v Kauflandu při výprodeji.

Komerční přestávka dopřála chvíli klidu srdečním chlopním, které se jinak neměly šanci zastavit. Slečny před námi měly asi taky pramalé ponětí o pravidlech a tak si nejvíce užívaly hudbu o přestávkách. Tlak v aortách rostl i hráčům na ledu a teplota stoupala tak závratně, že se nám napínavý zápas málem proměnil ve vodní polo.

V poslední třetině padlo tolik výstřelů jako v béčkovém westernu, který sponzoroval sklad munice po druhé světové válce. Zkrácená přestávka před prodloužením uplynula v opojení vanilkového parfému vedle sedící slečny vcelku rychle. Prodloužení samotné se neslo ve stejně dechberoucím duchu, jako celý zápas. Lidé seděli s tupým výrazem a vyraženým dechem a přehrabovali se v prázdných pytlících od brambůrek a jiní málem okusovali plastová sedadla.

Štěstěna obou týmů si naštěstí neodskočila v důležitých chvílích na toaletu jako většina diváků v klubu důchodců a zápas se dostal do své nejposlednější a nejnapínavější fáze jaké vůbec mohl dosáhnout – samostatné nájezdy.

Samotné chvíle nájezdů nemohu příliš detailně popsat, protože se mi chvílemi zatmavovalo před očima – asi to byl ten maník, který si chtěl pořád plácat rukama a občas se ovlivněn chlastem hold netrefil na ruku. Podstatné bylo, že kdyby teď štěstěna na záchodě byla, vysrala by se zahrádkářům přímo na hromadu hnoje, naložila by jim to dobrovolně do autobusu a poslala by je domů.

… Končím, musím si nechat dobít baterie v kardiostimulátoru …

P.S.: Ještě jednou se na mě čtenáři vyserou a v komentářích mi neobjasní, že zmrzlinář vlastně neprodával zmrzlinu, ale upravoval ledovou plochu, tak se na to tady vyseru a nebudu tu ze sebe dělat blbce. Na druhou stranu v tom zas takový rozdíl není, takže Vám to pro tentokrát odpustím.

Sdílejte tento příspěvek s přáteli.
Kategorie:

Komentáře

Loading Facebook Comments ...

Okomentovat

No Trackbacks.