Vzpomínám na mládí,
když jsem byl dítě.
Žil s velkou rodinou
v malinkým bytě.
Nosil jsem tepláky
s tkaničkou v pase.
Domu já vracel
špinavý jak prase.
Chlupatí plyšáci
spali v mým lóži
a žlutá kačenka
jako na moři.
Vzal jsem si jablíčko.
Měl jsem v něm červíka.
Koukal jen maličko.
Už nikam nespěchá.
Snědl jsem jablko,
červíkův dům.
To, co z něj zbylo,
hodil jsem psům.
Na svět zdola koukal
a utvářel si vlastní.
Písničky si broukal
– vývoj extra zvláštní.
Něco z toho zůstalo,
no a něco ne.
To co ze mě vyrostlo,
dneska nikdo neohne.
Okomentovat