Morálka by nám v žádném případě neměla bránit v dělání těch správných věcí a rozhodnutí.

Dar rodičů některým ženám při příležitosti svatby by se měl bez jakékoli diskuze okamžitě přejmenovat z „Věno novomanželům“ na „Bolestné ženichovi“.

Vrcholem konstruktivního myšlení je, když v baru vypijete 15 suchých martini po té, co Vás žena poslala do obchodu pro deset deka oliv.

Kdo do noci na facebooku či twitteru sedí,
ráno pak u snídaně na staré zprávy hledí.

Věk není jediné úskalí při balení žen na koupališti. Kdybych včera oslovil jednu sympatickou slečnu dřív, než odešla, měl bych při první konfrontaci na souši „to podstatné“ přímo před očima.

Víno je rovnocenný soupeř. Nejdřív válíš ty jej na jazyku a pak ono tebe po chodníku.

Existuje jen velmi málo příjemnějších pocitů v životě muže, než je ten, kdy chlapovi ustřelí knoflík u trenclí.

Člověk by měl mít přesně tolik pravých přátel, aby se všichni vešli do jednoho taxíku. Ale pro každého existuje pouze jedna osoba, bez kterého se ten taxík nepohne.          Řidič.

Kdyby tak (roz/od)loučení mělo stejně dobrý marketing jako fernet, žilo by se hned o něco snáze. Obojí je totiž přinejmenším stejně hořké a „Hořká je krásná, vždyť víš“.

Albert Einstein kdysi řekl: „Jen blázen dělá to samé pořád dokola a přitom očekává jiný výsledek“. Já bych k tomu ještě doplnil, že blázen je i ten, který bezdůvodně vymění funkční a osvědčený proces za jiný, u kterého není výsledek ani zdaleka tak zaručen.