Perfektně naladěn včerejším výkonem jako vyšperkovaná krystalka, který jsem bohužel díky neméně zajímavé návštěvě divadla neviděl, jsem se vydal o hodinu dříve vstříc serverovně, kde jsem si udělal předhokejovou rozcvičku při opravě raidu. Trvalo to kratší dobu, než jsem si původně myslel a tak jsem byl před ČEZ Arénou téměř na čas. Chvíli jsem si vyzkoušel, jak se asi cítí mrtvola v márnici, když jsem v tom mrazu postával u auta radia Orion a čekal na kolegu. » Přečíst celý článek…

Přistavil jsem svou plechovou krásku na parkovišti před restaurací R99 a když jsem měl v záloze ještě pár volných minut, rozhodl jsem se na chvíli nakouknout dovnitř a zjistit, jak to tam vlastně po našem včerejším třídním srazu vypadá. Jako zločinec, který se vrací na místo činu jsem nakoukl dovnitř a nevěřil jsem svému oku. Vše perfektně uklizené, celá hospoda provoněná něčím jistě velmi chutným a na stěně, kde většinou visela tuba, do které jsem se s neskutečnou pravidelností mlátil hlavou bylo promítací plátno vykreslující obraz jednoho z nejznámějších českých filmů – Černých baronů.

Zabil jsem pár minut u vtipných scének z filmu, ale moc mě to nebavilo, protože komentáře ostatních hostů z nějakého důvodu předbíhaly děj filmu, čímž samotné sledování degradovali na pouhé doplnění obrazu k jejich komentářům. » Přečíst celý článek…

Vcházím do své oblíbené hospody R99 opřen o ortopedické pomůcky německé výroby. Můj výraz jasně napovídá barmance, co se dnes bude dít a naopak ten její dokazuje, že je jí to naprosto jasné – dnes jen tak nezavře.

Nerozhlížím se okolo, protože jsem ve své nerozvážnosti a doufání v solidaritu oznámil toto datum všem svým blízkým, kteří si následně naplánovali dovolenou, výlet, služební cestu, prostě jakýkoli způsob k opuštění města, ne-li republiky. Nezoufám, vždy se najde někdo chlastuchtivý, to bychom nebyli Češi. » Přečíst celý článek…

Jako obvykle jsem šel v sobotu spát později než by bylo zdrávo a tak vstávání do nabité neděle bylo složitější než český sociální systém. Ve finále jsem nad svými stokilovými víčky zvítězil a vydal se s gestem dobrodruha vstříc novému dni. » Přečíst celý článek…

Po té, co jsem málem věnoval přední nárazník odtokovému žlabu na parkovišti u ČEZ Arény jsme se davy fanoušků protloukli až dovnitř. Naše sedadla byla situována ve větší nadmořské výšce než minule a já jsem tenhle rozdíl po výšpalu nějakou dobu rozdýchával. » Přečíst celý článek…

Po vyčerpávajícím desetiminutovém pochodu z eRka jsem následován svou sestrou stanul před dokonale osvětlenou vstupní bránou do světa kultury. Za ní se otevíral onen svět duševního bohatství, který jsem zatím poznal jen jako dětinský školák spící při představeních, nebo student posilněn notnou dávkou alkoholických snižovačů intelektu. » Přečíst celý článek…

Se zachrčením – jako když se tuberák v Ostravě zhluboka nadechne – mých dlouho neměněných brzd jsme zastavili u ČEZ Arény a já jsem se chystal již na druhý sportovní zážitek během posledních tří dnů. Měl bych si trochu odpočinout, abych se nepřetáhl. Původním záměrem bylo zkroutit nohu ještě více než je teď, zabořit se pořádně do berle, upustit trošku slinu, rozepnout poklopec a rozcuchat si i tak dost rozevláté vlasy a zahrát na soucitnou notu borců v reflexních vestách a tím ušetřit za lupen, ale plán mi zhatila sestra, když říkala něco o debilovi a ostudě. » Přečíst celý článek…

Lehce jsem se zdržel u tatíka, který mě se vší vervou obeznámil se svým byznys plánem a tak nebylo času nazbyt. Do slabin jsem nakopnul těch pár koní skrývající se pod kapotou mé plechové krásky a vyrazil směr Poruba. Díky nepřítomnosti policie došlo k vyzvednutí schoda dříve než jsem čekal a mohli jsme zvolit kurz směrem k ČEZ Aréně. » Přečíst celý článek…

Z práce jsem vyjel dost brzy na to, abych vše stihl a dobře jsem udělal, protože mi pár minut zabralo přemýšlení v podzemní garáži o tom, jak asi vezmu berli, pití, popcorn a lístek do dvou rukou. Nakonec jsem nechal berli ve voze, i když to úplně neřešilo onen problém, a doufal jsem, že se po cestě nic neposere. I přes krátké používání mozkových závitů jsem dorazil před kino zbytečně brzo. Do oka mi padl automat na horké nápoje důvěrně známých barev. U podobného jsem strávil nejednu chvíli na čerpací stanici v Radvanicích. Cizímu jazyku na displeji jsem nerozuměl a chvílemi to vypadalo, že je kafemašina pokažená, ale pár prudkých a velmi intenzivních stisků příslušného tlačítka vzbudilo tu opici vevnitř, která mi pak namočila do kelímku požadovanou směs. » Přečíst celý článek…

Není tomu příliš dávno. co jsem zde zmínil svou výpravu za nákupem žárovek. Po pár dnech, které jsem prošel s heslem „co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra, ale odlož na pozítří a máš dva dny volna“ se to romantické a velmi nepraktické koupání po tmě za svitu svíček nedalo vydržet a tak jsem se jal vyměňovat žárovku. Po té, co jsem se pár minut zabýval dilematem, ve které poloze je spínač zapnutý a vypnutý, jsem si raději ještě jednou přečetl své očkování proti elektřině (vyhlášku č. 50/78Sb. $6 – osoba pro samostatnou činnost). Nebudu Vás dlouho napínat. I po výměně žárovky mám pořád ještě ideální a ten jediný správný počet končetin. Při testu své kvalitně odvedené práce jsem si všiml, že žárovka svítí nějak víc, než jsem byl zvyklý a na intenzitě světla příliš neubralo ani mléčné sklo, které je součástí světla. Zahrál jsem si na své hrdiny z dětských let, chvíli jsem se hrabal v koši a následujících pár minut skládal puzzle z bývalého obalu zmíněné žárovky. Jaké bylo mé překvapení, když jsem vyčetl z pár kousků papíru a několika šlupek z brambor (i když si nepamatuji, že by u žárovky byly), že zmíněných 70W výkonu žárovky se při použití speciální technologie výroby rovná více než sto wattům klasické žárovky. Opět jsem, stejně jako při jejím nákupu, zapřemýšlel, jaká asi bude adresa evropské komise, že bych jim to hovno poslal alespoň poštou.

Sečteno podtrženo teď mám v koupelně světlo, jako bych do něj místo žárovek nacpal koule předáka směny z Dukovan a musím na svůj ksicht čumět každé ráno a večer v ještě horších a jemnějších detailech.