Tak a ani to nebolelo a zase je polovina pracovního týdne za námi. Ta moje byla v celku poklidná. V pondělí jsem si poseděl ve škole a v hospodě a včera pro změnu v prázdném kanclu. Dnešek se zdál býti něčím výjimečný.

» Přečíst celý článek…

I já, i když to někteří nedokáží pochopit, jsem se narodil normálním rodičům, kteří mě naštěstí nepojmenovali Facebook, Chosé Armando ani jménem jiné z postav populárních telenovel, ale krásným jménem slovanského původu – Lumír. Toto jméno si našlo cestu do českého kalendáře a vyšel na něj den 28. února, což bylo včera a já jsem se jako jeho hrdý nositel mohl těšit na nepřeberné množství přání a drobných dárečků. Tady přináším pár těch, které nějakým způsobem vyčnívaly z řady: » Přečíst celý článek…

Opět jsem (samozřejmě omylem) zabloudil na seznamku a musím se s Vámi podělit o to, co jsem tam našel. Pokud jste četli jeden z mých předchozích příspěvků, víte asi o čem bude řeč, ale toto sem prostě nemůžu nedat. Jako plus pro slečnu by se mohly zdát fotografie, které inzerát obsahuje, ale jen v případě, že by na nich nevypadala, jako ne příliš pěkný chlap.

ahojky vsem ostravakum najde se tu nedko na vazne vztach .je mi 20let a ajsem romka a mam jedno dite 4mesicne .a toutou cestu hledam lasku k¨terou jsem nepoznala a chtela bich ji poznat.a najit si chlapa kterej bude mit rad a j me aj moju cerku .samota je moc bolestiva.uz jsem mela chlapa ale bil to o nicem .a ted chci vaznejsi vztach a lasku .najde se tu pro me nekdo milej uprimnej .a nesejde na tom jak vipada ale natom jakej ma srdce a povahu .

Dlužno dodat, že bych měl z předchozího příspěvku smazat tu větu o orangutanovi, protože na to by se musel stydět odpovědět i méně inteligentní a více nadržený opičák, než byl popsán v minulém příspěvku.

Víkend pro mě částečně začal už ve čtvrtek, když se u mě sešlo pár známých, kteří pak měli namířeno do hospody, uctít památku Falka. Nemohl jsem se toho zúčastnit, protože jsem se musel učit na páteční zkoušku, ale když už jsem toho měl dost, stavil jsem se za nimi alespoň na chvíli. Po návratu z hospody jsem se jim na chvíli věnoval a pak jsem se vrátil k učení. Okolo druhé šli spát a jeden z přátel ke mě do pokoje. Já jsem i přes jeho neuvěřitelné chrápání pokračoval v přípravě do tří hodin rána. » Přečíst celý článek…

„Jsem sám, rád dám“ – tak přesně takto zněl nápis na triku jednoho mého oblíbeného hrdiny z knih C.D. Payne. I já jsem sám, mám spoustu práce a povinností a tak se občas neudržím a poohlédnu se po seznamce, ale to, co tam člověk občas najde, už není ani k smíchu. Pak se zase na nějakou dobu seznamce vyhýbám jak mravenec pohorce. » Přečíst celý článek…

Když jsem včera, tedy vlastně už dneska, ulehal do postele po mnoha hodinách v práci, dvou doutnících a nejednom šálku černého čaje, ani by mě nenapadlo, jaké mám před sebou ráno. » Přečíst celý článek…

Po mnohaminutovém raním přemlouvání jsem se zvedl z postele, zmačkaný jako papír od tlačenky jsem posnídal poslední snídani připravenou mou drahou stvořitelkou, která tou dobou seděla na zubařském křesle a trpěla jako nejedna postava z té pohádky zvané bible. » Přečíst celý článek…

Zprvu tradičně vypadající neděle se proměnila v pravý opak krátce po půlnoci, kdy mi jeden z mých nejlepších přátel napsal sms, abych se co nejdříve uzdravil, protože už jej nebaví pít s amatéry. Oko mi zvlhlo jak patnáctka na prvním rande a pokračoval jsem ve spánku. » Přečíst celý článek…

Jak už jsem psal v minulém postu, posledním krokem k zahájení pářícího rituálu spojeného s vábením správné samičky je obnova šatníku, protože kdyby moje sousedka nebyla mojí sousedkou, asi by mě považovala za bezdomovce, čímž mimochodem straší svého náctiletého syna, pro kterého jsem velkým vzorem. » Přečíst celý článek…

Už je to tu zase. Biologické hodiny neomylně tikají jak bomba na ruském letišti a sdělují, že se už snad pomalu blíží jaro. Hospody jsou v pátky narvané k prasknutí, protože asi nejsem jediný koho přestalo bavit vysedávat po dlouhých zimních večerech doma. Doufám, že je jaro dost v rozpuku na to, aby se mi povedlo ulovit nějakou šikovnou slečnu a kdyby rozuměla binárnímu kódu, nebylo by to vůbec na škodu. Jen doufám, že se mi něco podobného podaří, protože jaro přichází i na mě a v kombinací s abstinencí, ke které jsem donucen práškama na játru a s tím spojená věčně čistá hlava k přemýšlení, je celkem nepřirozené vracet se každý den domů a být vítán pouze psem. Netvrdím, že mi to nestačí, ale je to pořád stejné jako newtonovo kyvadlo. Poslední, ale nejhorší část přípravy na lov je stále ještě přede mnou – lehká obnova šatníku, ale o té zas někdy příště.